Často se mne lidé ptají, co mne vedlo k tomu zbudovat rehabilitační centrum pro pacienty s roztroušenou sklerózou.... Odpovídám: "UZAVŘELA JSEM SMLOUVU S OSUDEM."
Než jsme 26.září 2019 mohli slavnostně otevřít rehabilitační centrum pro pacienty s roztroušenou sklerózou, předcházel tomu neuvěřitelně hektický rok, plný emocí, napětí, zvratů, boje… Ale dokázali jsme to! A jsme na to hrdí!
Již dlouho se mi v (dnes již bývalé) kanceláři Rosky hromadily různé cvičební pomůcky, které jsme použili jednou, někdy dvakrát do roka, na rekondičních pobytech. Jinak byly zcela nevyužité, prášilo se na ně a vlastně překážely. Přitom by mohly tolik pomáhat! Občas se mi do hlavy vloudila myšlenka, jak je smysluplně využít, ale rychle jsem ji zahnala, protože zařídit vlastní tělocvičnu mi přišlo nad mé síly. Ke všemu se Rosce přestalo dařit. Úřad práce nám zamítl prodloužení dohody a neuznal nás za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Musela jsem všechny zaměstnance (4) propustit a zůstala jsem v Rosce sama. Bohužel to nebylo, jak se brzy ukázalo, to nejhorší. V srpnu 2018 bylo mému osmnáctiletému synovi diagnostikováno závažné hemato-onkologické onemocnění, jehož jediným řešením byla okamžitá transplantace kostní dřeně. 25.září 2018 byl transplantován a já uzavřela smlouvu s Osudem. Jestli to dopadne dobře, on to přežije a zvládne, zvládnu to i já! A tělocvičnu vybuduji!
Jakmile se jeho zdravotní stav začal lepšit a stále méně potřeboval moji péči, začala jsem se poohlížet po vhodných prostorech a hledat možnosti financování. To byl v celé záležitosti asi největší „oříšek“. Město žádný vhodný objekt v nabídce nemělo, a tak přišly na řadu prostory komerční. Nových a moderních prostor je hodně, ale pro neziskovou organizaci jsou absolutně finančně nedostupné. Starší zástavba nabízí větší výběr, ale zase bývá nevyhovující z hlediska bezbariérovosti. O dostupnosti MHD a možnostech parkování ani nemluvě. Prošla jsem téměř tři desítky potencionálních tělocvičen a už jsem se pomalu vzdávala myšlenky na tu svou „vlastní“. Pak jsem objevila bývalou prodejnu pečiva, která všechny požadavky splňovala. Velký prosvětlený prostor, a další menší pro kancelář, recepci, šatnu, vlastní sociální zařízení a skládek. To vše pouze s jedním malým schůdkem z ulice a dál už bez jakékoliv bariéry. Cena přijatelná. TO BYL SEN! Teď už „jen“ sehnat peníze na zprovoznění a vybavení. Psala jsem žádosti o granty a dotace na všechny strany, zapojila jsem do budování rodinu i přátele. Oslovovala jsem podnikatele a místní firmy, které pomohly nejen finančně, ale i materiálně a v neposlední řadě i vírou ve správnost mého snažení. Mezi tím uplynula doba, kdy jsme mohli opět požádat úřad práce o status zaměstnavatele na chráněném trhu práce a ZÍSKALI JSME HO. Zaměstnala jsem velice šikovnou asistentku/recepční. A UŽ TO JELO.
A tak jsme rok poté, co byl můj syn úspěšně transplantován, otevřeli naše nové rehabilitační centrum pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Přijali jsme další zaměstnankyni. Máme otevřeno od pondělí do pátku každý den od 8.00 do 17.00 hodin. A lidí chodí čím dál víc. Už teď je jasné, že u toho neskončíme. Máme plno nápadů, jak naše centrum dál rozvíjet. Píšou o nás v novinách, na internetu, mluví se o nás v televizi. Děkuji všem, co mi pomohli dostát mé části slibu a pomáhají nám dál. Děkuji městu České Budějovice, děkuji Jihočeskému kraji, děkuji firmám i jednotlivcům.
PS: Matěj je v pořádku, v červnu odmaturoval a v říjnu začal studovat medicínu na Karlově univerzitě. DĚKUJI OSUDE ….
Věra Švábová předsedkyně ROSKY České Budějovice
